Jak jsem napsala nadpis, naskočilo mi pár rýmů podle vzoru písničky “V lednu – blednu”, deformace…  Tak si dosaďte podle nálady, jak jsem tak koukala před chvílí v Albertovi na jarní obálky časopisů, nejlíp by se asi hodilo “hubnu”. Smutný, jo.

Kdybyste chtěli, můžete si přečíst text nové písničky Hořkosladce, přihodila jsem ho. A v galerii najdete pár nových obrázků – přišlo mi že je fakt hrůza koukat se na takovou spoustu Karolín, a tak jsem mezi nás propašovala pár svých oblíbaných kytiček a zvířátek, hospodyňka, no… Chápu že punkovější povahy to může urážet, tak radši varuju předem.

Ve čtvrt na osm večer 19. dubna, to je už za pár dní, budu zpívat a moudře promlouvat z Radia Proglas, tak kdybyste se chtěli pobavit na můj účet, je to skvělá možnost, hraní živě do rádia je moje noční můra…  Ale když mi ho tentokrát Milan Tesař nabídl, řekla jsem si že zbabělost je špatná vlastnost (ale taky je prý nejjistějším prostředkem proti pokušení – všechno je relativní).

Tak třeba se uvidíme v sobotu v Černošicích? Bude sice den národního smutku (jsem opravdu ráda že nehraju zrovna Polskou krev jako divadlo v Karlíně!!), ale slibovat vám že udělám nejsmutnější koncert svého života nebudu, to by nás totiž nikoho nebavilo… tak zkusím to nějak rozumně, hořkosladce vyvážit.