Hrály jsme kdysi se ségrou na rautu po předávání Magnesie Litery. Byl to koncert – nightmare!! Stovka spisovatelů a nakladatelů zobala chlebíčky, nalejvala se erárním vínem a vesele kecala… a pan pořadatel nám pro jistotu stáhnul zvuk, abychom nikoho nerušily… Našel se tam jen jeden člověk, který si stoupnul přímo před nás, poslouchal a tleskal, a to celé jen proto, že mu nás bylo líto – nemohl nás totiž vůbec slyšet. Byl to Václav Havel. Díky za všechno!!!